return vs. print

Spusť soubor a sleduj, co se vypíše.

Tyhle dvě funkce vypadají na první pohled skoro stejně:

def vypis_dph(cena):
    print(cena * 1.21)

def spocitej_dph(cena):
    return cena * 1.21

Když je zavoláš, obě ukážou to samé číslo:

vypis_dph(100)
print(spocitej_dph(100))

Rozdíl je vidět, až když si výsledek zkusíš uložit:

vysledek_vypisu = vypis_dph(100)
vysledek_vypoctu = spocitej_dph(100)
print("z vypis_dph:", vysledek_vypisu)
print("ze spocitej_dph:", vysledek_vypoctu)

Proměnná vysledek_vypisu je None. Funkce vypis_dph číslo vypsala, ale ven nic nepředala – a když funkce nemá return, vrací Python právě None (tedy „nic"). S None se dál počítat nedá:

print(vysledek_vypisu + 50)     # TypeError

Proto se funkce většinou píšou tak, že spočítají a vrátí, a vypisování nechají na tom, kdo je volá. Funkce, která výsledek vypíše, umí jednu jedinou věc a navždycky. Funkce, která ho vrátí, ho podá dál a volající si vybere, co s ním:

print("Cena s DPH:", spocitej_dph(100), "Kč")
print("Dohromady:", spocitej_dph(100) + spocitej_dph(250), "Kč")

Vybrat si může i to, že výsledek pošle do další funkce. Děláš to celou dobu – print(spocitej_dph(100)) je přesně ono. Tady ho pošleme funkci round, kterou znáš z vestavěných funkcí:

print(round(spocitej_dph(99.9), 2))

Nebo se podle výsledku rozhodne:

if spocitej_dph(1000) > 1000:
    print("Tohle už je na dražší objednávku.")

Vypsat výsledek hned se zdá jednodušší. print ale píše do terminálu a terminál je jen jedno z míst, kde výsledek může skončit – jinde to bude webová stránka, okno aplikace nebo soubor. Funkce, která spočítá a vrátí, poslouží všude.


Zpět na téma: Návratová hodnota · Další: return funkci ukončí

Zdrojový Python soubor

Komentáře

Máš k této stránce dotaz nebo jsi našla chybu? Napiš to sem. Ke komentování je potřeba účet na GitHubu.