Kontrola printem

Kino dává slevy podle věku. Děti do 15 let platí 100 Kč, senioři od 65 let 120 Kč a ostatní 180 Kč.

Spusť soubor a podívej se, jestli funkce počítá dobře.

def cena_vstupenky(vek):
    if vek < 15:
        return 100
    elif vek > 65:
        return 120
    else:
        return 180

print(cena_vstupenky(8))        # má být 100
print(cena_vstupenky(40))       # má být 180
print(cena_vstupenky(70))       # má být 120

Všechna tři čísla sedí. Je tedy funkce v pořádku?

Zkus ještě tohle:

print(cena_vstupenky(65))       # má být 120

Vyšlo 180. Senioři mají slevu od 65 let, ale funkce se ptá na vek > 65, takže šedesátipětiletá zaplatí plnou cenu. Patří tam >=.

Na tomhle příkladu jsou vidět dvě věci.

První už znáš z debuggeru v lekci 7: program, který dá dobrý výsledek pro jeden vstup, tím ještě není ověřený. Chyby se rády schovávají na hranicích – tady přesně na 65.

Druhá: kontrola printem stojí na tobě. Python vypíše číslo a ty musíš pokaždé porovnat, jestli je správně. U čtyř řádků to jde. Jenže když funkci za týden změníš, musíš znovu projít všechny výsledky a vzpomenout si, co mělo vyjít.

Lepší by bylo napsat to, co má vyjít, rovnou do kódu – a nechat porovnávání na Pythonu. Přesně to umí assert v dalším souboru.


Zpět na téma: Assert · Další: assert

Zdrojový Python soubor

Komentáře

Máš k této stránce dotaz nebo jsi našla chybu? Napiš to sem. Ke komentování je potřeba účet na GitHubu.